Moje hodnoty jsou můj maják
Mám načteno. Fakt jo. Všechny ty knížky o osobním rozvoji, asertivitě a budování zdravých hranic bych mohla přednášet z patra. Znám poučky o tom, že "NE je kompletní věta" a že moje vlastní hodnota nezvisí na tom, kolik požadavků ostatních lidí zvládnu narvat do čtyřiadvaceti hodin. Teorie na sto procent, diplom z osobního rozvoje by mi slušel.
Jenže pak přijde realita.
Někdo přijde s prosbou – od naprosté blbosti po úkol, který mi spolehlivě zlikviduje jakékoliv plány na odpočinek.
A co udělá můj mozkový kmen? Místo elegantního asertivního odmítnutí přepne do režimu "Spasitel světa v záloze".
Okamžitě začnu v hlavě jako šílená kalkulačka přemýšlet, jak to zařídit, kam to posunout, které své vlastní potřeby obětovat a jak se ohnout do kozelce, abych vyhověla.
A než si to stihnu rozmyslet, z pusy mi vyletí vřelé: "Jasně, no problém, udělám to!"
O sekundu později už sedím na hromadě vlastního zmařeného času, okousaných nehtů a tichého zoufalství.
Začarovaný kruh aneb Výčitky svorně pro obě varianty
A teď ta psychologická lahůdka. Když řeknu ANO, hned mě sežere vztek a výčitky vůči sobě sama: "Proč zase? Proč neumíš říct ne? Kde máš ty hranice, o kterých pořád mluvíš?!"
Řeknete si – tak prostě příště řekni NE. Ha! Naivní představa.
Když už se mi totiž náhodou podaří se kousnout do jazyka a vyslovit to magické "Bohužel nemůžu", naskočí druhý stupeň mého osobního pekla. Výčitky svědomí. A ty nepřijdou potichu. Přijdou s veškerou parádou, razancí a neúprosností finančního úřadu v den uzávěrky. "Jsi sobec. Ona to chudák teď nezvládne. Jak jsi jí to mohla udělat?"
Je to dokonalý začarovaný kruh. Je úplně jedno, pro které tlačítko sahmuto. Výčitky mě najdou vždycky a spolehlivě mi spočítají i s úroky, že jsem zase selhala. Buď jako lidská bytost, nebo jako asertivní jedinec.
Co na to psychologie? (Aneb proč to děláme)
Když se na to podíváme bez emociální mlhy, naše hlava v tu chvíli prostě jen jede podle starého softwaru. V psychologii se tomu říká potřeba zavděčení se (people pleasing). Náš mozek si od dětství nese lidově řečeno představu, že přijetí a lásku si musíme zasloužit tím, že budeme užiteční.
Odmítnutí druhého si podvědomě pleteme s ohrožením vztahu. Říct "ne" pro nás v tu chvíli neznamená jen "nemám čas na tenhle úkol". Pro náš prastarý ještěří mozek to znamená: "Když nevyhovím, vyobcují mě z kmene a v zimě umrznu." Není divu, že se tělo brání a raději rychle kývne!
jenže maják, co svítí na všechny strany tak dlouho, až mu dojde elektřina, je nakonec k ničemu úplně všem.
Cesta ven: Můj maják v mlze
Učím se to znovu a znovu (a ano, pořád u toho občas skřípu zuby). Abych z toho kruhu vystoupila, musím si do hlavy nainstalovat dvě základní pravdivé věty, které mi slouží jako takový světelný maják, když se začne zvedat mlha výčitek:
Můj život a moje potřeby mají úplně stejnou váhu jako potřeby ostatních. (Ne větší, ale ani o milimetr menší!)
Když řeknu NE něčemu, co mi nevyhovuje, říkám tím velké a poctivé ANO sobě sama. Říkám ANO svému zdraví, svému klidu a věcem, které jsou pro mě opravdu důležité.
Není to o tom stačit se do sebeckého ulitce. Je to o tom uvědomit si, že vyhovět někomu jinému za cenu toho, že zruším sama sebe, není laskavost. Je to jen pomalá sebevražda na splátky.
Takže až příště přijde ta pokušitelská otázka "Můžeš pro mě něco udělat...?", zkusím se nejdřív nadechnout, potlačit toho vnitřního správce daně a připomenout si, kde ten můj maják vlastně stojí. A když to nepůjde hned... no co, aspoň budu mít o čem psát na blog!
Použité zdroje a literatura (pro odborný přesah):
Braiker, H. B. (2001). The Disease to Please: Curing the People-Pleasing Syndrome. McGraw-Hill. (Klasická práce věnující se psychologii potřeby zavděčit se a mechanismům výčitek svědomí).
Seltzer, L. F. (2008). Evolutionary Psychology and the Fear of Rejection. Psychology Today. (Odborný pohled na to, proč odmítnutí vnímáme jako ohrožení a proč naskakuje obranný reflex).
Neff, K. (2011). Self-Compassion: The Proven Power of Being Kind to Yourself. HarperWave. (Práce zaměřená na budování sebesoucitu a nastavování hranic bez přehnaných výčitek).